Právě jste naprosto nechtěně podpálili místním sedlákům stohy slámy a pelášíte přes pole zpátky do rodného městečka. Pomalu přestáváte pochybovat, jak asi vznikl jeho název Kouřim. Seriál se většinou natáčel právě tam, i když autor literární předlohy původně knihu napsal jako svoje dětské vzpomínky na Rychnov nad Kněžnou. Podobné příběhy, jako v dětství prožil Karel Poláček, se dodnes odehrávají v různých menších i větších městech a místní obyvatelé na ně jistě do smrti smrťoucí nezapomenou!

O chvíli později už si s klukovskou bezstarostností můžete zase vykračovat ulicemi a dělat jakoby nic. Pískáte si jednu povědomou a velice chytlavou melodii, kterou začíná váš oblíbený seriál...

Jen v hloubi duše přemýšlíte, že by možná nebylo od věci skočit do místního gotického kostela a vyzpovídat se faráři ze svých hříchů. Vtom ale zahlédnete cukrářovu dceru, která tak krásně voní po vanilce, a necháváte se unést svou první láskou. Nezapomínáte přitom však zdvořile zdravit všechny známé: „Pozdrav pánbůh. Uctivá poklona. Ručku líbám.“

Za chvíli vám ale moc času na uhlazené mravy nezbývá, protože z nějakého zvláštního důvodu se za dalším rohem – jen co by kamenem dohodil – náhle s řinčením vysype sklo jednoho z oken hospody. A tak nezbývá, než zase vzít nohy na ramena…

Návštěvy hospody v Kouřimi se rozhodně bát nemusíte. Okno je už opravené a místní hostinský na způsobenou škodu určitě zapomněl. Ceny na nápojovém lístku jsou údajně stejně přívětivé jako kdysi.