Někdo možná namítne, že na nějaké odstrčené chalupě není nic zajímavého. Zamiřte do Radešic na Příbramsku a přesvědčte se na vlastní oči, že je to naopak. Ve snímku Na samotě u lesa se tu odehrávaly úsměvné konfrontace mezi dědou Komárkem a rodinou Lavičkových. Ozývá se váš skeptický hlásek, že po tolika letech musela ze stavení zůstat jen ruina? Další překvapení. Slavná filmová chalupa je přestavěná na soukromý moderní dům. Skoro jako by v tom měli prsty páni stavitelé Lorenc a Kos.

Chalupářství má v Čechách vybudovanou tradici a podobně jako ve filmu najdete i mezi skutečnými chalupáři nejrůznější typy. Překvapené lidi z města, kteří si nemůžou zvyknout na život bez elektřiny a splachovacího záchodu. Nadšence a romantiky, kteří to naopak vyhledávají. Anebo svéhlavé hospodáře, kteří si tu prožili celý život jako děda Komárek. Jeho role věrně kopíruje pana Lukšíčka, člověka, se kterým se autoři scénáře Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak skutečně setkali. Ten jim také sliboval, že na zimu prodá kravku a na jaře už nezaseje. Jak to dopadlo, asi tušíte. Původně to byl on, kdo suše okomentoval nepřízeň počasí slovy: „Chčije a chčije.“ I ten stroj na řezání dřeva s prasklým chladičem jim zapůjčil pan Lukšíček.

Snímek na Samotě u lesa není provázaný jenom se skutečnými lidmi a událostmi, ale i s dalšími filmy. Zdeněk Svěrák se s Danielou Kolářovou spolu znovu sešli jako manželský pár ve Vratných lahvích. Fotografie z natáčení Na samotě u lesa posloužila jako jejich portrét zamlada. Nebýt účetního omylu, možná by nevznikl film Vesničko má středisková. Svěrák totiž dostal zaplaceno za scénář Na samotě u lesa dvakrát a na Oscara nominovanou satiru napsal jako kompenzaci.