Kdo chce ve středu Evropy zažít divočinu, má právě tady šanci! Jeseníky vám vlezou do hlavy a způsobí tam pořádný průvan. Pro Němého to mělo fatální důsledky. Přechodem česko-polských hranic, návratem na jedno z oněch podivných míst se stal jednou z šelem, divokých bytostí. Stal se lovcem, kteří jsou loveni, hrdinou, o kterých vypráví film Alois Nebel.

Je to divočina, za kterou někdy musíte hluboko do lesů, jindy na ni nečekaně narazíte uprostřed civilizace. Vždycky je to ale místo se zvláštní atmosférou. Že by tíha historie? Vždyť ve středověku tu probíhaly jedny z nejrozsáhlejších honů na čarodějnice. Otakar Vávra by mohl vyprávět. Nebo za to mohou zázračné horské prameny, které ve svých procedurách využíval Vinzenz Priessnitz, zakladatel přírodního léčitelství?

Ošklivost se zde stává krásnou, smutek se sám sobě řehtá na celé kolo a sprostota voní noblesou. I takové je nádraží v dříve hornické obci Malá Morávka, kde začíná černo-bílo-šedivý Nebelův příběh. Na rozdíl od filmové železniční stanice Bílý Potok sem však již vlaky nejezdí. Nevadí, alespoň máte čas zajít se podívat na barokní kostel Nejsvětější Trojice a nebo se vydat se do kopců směrem na Praděd či Karlovu Studánku.