Když malá Edith radostně poskakuje a drží za ruce dvě ženy nevalné pověsti, pramálo si láme hlavu s tím, co si myslí okolí. Tahle bezstarostnost jí zůstala až do dospělosti. Snad proto, že jako dítě našla otevřenou náruč u lidí, na něž se počestní občané dívali skrz prsty, měla vždy blízko k těm méně šťastným. Kolik z toho, co prožila v dětství, se vrylo do jejího přesvědčivého pěveckého projevu, se můžeme jen dohadovat.

Nenápadná Pobřežní ulice, která se vine kolem řeky Vrchlice, má svůj charakteristický půvab. Až tam půjdete, dobře si prohlédněte dům, který stojí na obloucích nad ulicí, protože kolem něj na druhé straně řeky procházela i malá filmová Edith. Můžete pokračovat ještě dál Pobřežní ulicí a potom ulicí Pod Barborou, až dojdete až ke kutnohorské perle – chrámu sv. Barbory, dílo Jana Parléře, Matyáše Rejska a posléze Benedikta Rejta.